Bořivoj Srba byl divadelním historikem a dramaturgem, v letech 2002–2008 vedl Kabinet pro výzkum divadla a dramatu a byl jeho členem do roku 2014. Českou divadelní kulturu výrazně ovlivnil především spoluzaložením Mahenova nedivadla Husa na provázku v roce 1967 a dále svým obsáhlým výzkumem českých divadelních dějin. Soustředil se hlavně na bádání o scénografii 18. a 19. století, o obrozeneckém divadle té doby, o avantgardní meziválečné tvorbě (zejména o E. F. Burianovi), o protektorátním divadle a také o brněnském divadle 20. století.
Svou doktorskou práci z roku 1967 věnoval Kajetánskému divadlu a jeho vlivu na formování českého profesionálního divadla. Výraznou měrou ovlivnil způsob nejen vědeckého vnímání válečného a protektorátního divadla, jelikož v akademických Dějinách českého divadla (1983) publikoval rozsáhlou kapitolu založenou na primárním archivním výzkumu. Ta kromě jiného vznikla během jeho působení Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze (1963–1990). Jeho analytické práce zaměřené na vývoj českého divadelního umění po roce 1918 se vyznačují strukturalistickým pojetím divadla, ve svých rozborech se soustředí především na jednotlivé složky inscenace, utvářející požadovaný význam.
Spolu s Eugenií Dufkovou připravil k vydání trojdílný slovník Postavy brněnského jeviště (vyd. 1984–1994), mapující brněnského divadelní dění. Z pozice divadelního historika a teoretika také odborně reflektoval práci svých divadelních kolegů, například režiséra Miloše Hynšta (Umění režie, 1996) a dramatika a překladatele Ludvíka Kundery (Více než hry, 2006).
Dramaturgii se věnoval od roku 1954. Nejprve působil v Divadle bratří Mrštíků v Brně, v roce 1959 byl přijat do Mahenovy činohry Státního divadla v Brně a v roce 1967 pokračoval ve své dramaturgické činnosti v nově založeném Divadle Husa na provázku, které také z pozice uměleckého šéfa do roku 1972 vedl. Následně kvůli politickému zásahu spolupracoval s divadlem až do roku 1989 pouze neoficiálně.
Na Divadelní fakultě JAMU byl zaměstnán nejprve v letech 1958–1970 jako externí pedagog a poté jako odborný asistent. Znovu se po politicky vynucené pauze vrátil v roce 1990 jako vedoucí Ateliéru dramaturgie, tzv. Studia D, které vedl až do roku 2008. Profiloval také doktorské studium na DF JAMU vedením disertačních seminářů. V roce 1991 získal titul profesor. Od roku 1993 do roku 2000 byl vedoucím Ústavu divadelní a filmové vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde již v 60. letech pracoval jako odborný asistent.
Narodil se v Bílovicích nad Svitavou, v Brně studoval v letech 1951–1955 obor dramaturgie a divadelní věda na tehdejší JAMU. Za svou vědeckou a pedagogickou práci získal mnoho ocenění: Národní cenu, Cenu ministra školství, Krajské uznání, Cenu města Brna, Cenu rektora Masarykovy univerzity, Zlatou i Stříbrnou medaili JAMU, ocenění Živoucí poklad festivalu nezávislého a alternativního divadla ...příští vlna / next wave... aj.
Soupis publikační činnosti:
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=973