Jan Roubal byl divadelním teoretikem a historikem. Členem Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu byl v letech 2007–2015. Prostřednictvím překladů a vlastní reflexe uváděl do českého prostředí aktuální tendence ve zkoumání divadla zejména z německy mluvících zemí a Polska. Publikoval mj. průkopnickou antologii Hledání souřadnic a kontextů divadla. Příspěvky k současné německé divadelní teorii, k jejím otázkám, možným výzvám a inspiracím (2005), která se stala součástí základní literatury oboru.
Ve svých vlastních teoretických koncepcích se inspiroval zejména E. Fischer-Lichte a J. Fiebachem, zdůrazňoval procesualitu divadelní tvorby i její prezentace a inovoval teatrologickou terminologii. Rozvíjel také reflexi zpravidla opomíjené oblasti audiovizuálního záznamu divadla a jeho heuristického potenciálu pro teatrologii. V dlouholeté spolupráci s Institutem divadelní vědy Freie Universität v Berlíně se podílel na společném dokumentování mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni.
Dlouhodobě reflektoval také české studiové a autorské divadlo. Společně s Tatjanou Lazorčákovou vydal knihu K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.–80. let dvacátého století (2003). Zasvěceně analyzoval mj. tvorbu HaDivadla, k jehož okruhu v 70. a 80. letech patřil. Svou erudovanou a originální metodologii aplikoval mj. v monografii Divadlo jako pocitový deník (2011), v níž analyzoval jednu z inscenací souboru, Bylo jich pět a půl.
Na Divadelní fakultě JAMU v Brně byl v letech 1990–1998 odborným asistentem v ateliérech činoherního herectví a dramatické výchovy. Od roku 1990 zároveň působil na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde se zaměřoval především na oblast teorie divadla a problematiku studiového a autorského divadla. V roce 2007 se vrátil na Divadelní fakultu JAMU, kde se stal vědeckým pracovníkem Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu, věnoval se výuce doktorandů a vyučoval rovněž v ateliérech Divadlo a výchova a Audiovizuální tvorba a divadlo. V roce 2010 se habilitoval, jeho profesorské řízení se již nestačilo dokončit.
Narodil v Broumově, vystudoval historii a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, posléze tamtéž dokončil studium polonistiky se zaměřením na překladatelství a získal titul PhDr. V letech 1973–1990 vedl literárně-dramatický obor Lidové školy umění Vladimíra Ambrose v Prostějově. Současně spolupracoval s HaDivadlem a vedl amatérské divadelní soubory, s nimiž získal několik nejvyšších ocenění na celostátní úrovni.